Pokud s sebou na cesty obvykle taháte kufr o rozměrech výletní lodi a dovolenou si neumíte představit bez tří lahví kondicionéru, golfových holí nebo sebraných spisů Karolíny Světlé, následující článek s klidem přeskočte. Naopak pokud vás zajímá, jak ušetřit místo v batohu (a nezapomenout přitom před cestou do Peru na nic důležitého), čtěte dál.

Místo a váha. Dva základní parametry, které každého zodpovědného batůžkáře během cestování zajímají nejvíc. Nebo jste snad někdy zkoušeli vyrazit na horský trek s batohem o váze menšího tanku na zádech? My ano. A nebylo to nic příjemného.

Do Peru jsem se proto sbalila skutečně úsporně. Do kabinového zavazadla: tedy do batohu o rozměrech 56 × 45 × 25 cm a celkové váze do osmi kilogramů.

Jak se sbalit (a ušetřit přitom místo)?

1. Neberte zbytečnosti 

Zbytečnostmi se rozumí všechno, co buď nevyužijete, nebo co můžete nahradit něčím jiným, praktičtějším. Nebo bez čeho se prostě na čas obejdete. Tištěný slovník? Nepotřebujete. Další bavlněné triko? Velmi pravděpodobně také nepotřebujete 🙂

2. Zjistěte si, jaké bude počasí

Zdánlivá banalita. Pokud ale víte, že v Peru navštívíte pouze místa, kde teplota obvykle nepřesahuje 20 stupňů Celsia, je pravděpodobně zbytečné brát s sebou letní overálek se špagetovými ramínky. Spoiler alert: nevyužijete ho.

3. Vrstvy, vrstvy, vrstvy

Klíčem k lehkému batohu (a k turistovi v teple) je vrstvení. Které v případě, že potřebujete zahřát, funguje mnohem lépe než jediná, přestože pořádně tlustá vrstva.

4. Vybírejte vhodné materiály

Pojem funkční oblečení už jste zřejmě slyšeli. Co si pod ním ale představit? Ve zkratce – jde o oblečení, které je tenké, a přitom hřejivé, zároveň dobře odvádí pot a nezapáchá ani po několikadenním nošení (protože, ruku na srdce, chcete-li se sbalit skutečně úsporně, na každodenní převlékání musíte zapomenout). Já osobně jsem si oblíbila hlavně merino vlnu, která zahřeje a zároveň se v ní nezpotíte (nosila jsem ji v Andách i Amazonském pralese), dobře odvádí pot a můžete ji nosit několik dní v kuse bez toho, že by to na vás bylo vidět (respektive cítit). No prostě zázrak 🙂

5. Zvolte vhodný batoh

Čím míň toho máte, tím líp. A pokud se vejdete do příručního kabinového zavazadla, tak jste vyhráli. U některých leteckých společností (typicky například u LATAMu, se kterým budete v Jižní Americe létat nejčastěji) se za odbavení zavazadla platí peníze navíc, kromě toho se pravděpodobně nebudete chtít po Peru tahat s kufrem.

Mimochodem, tip pro vás: hledáte-li praktickou (a sympatickou) kombinaci klasického turistického batohu a jeho civilizované, „městské“ varianty, mrkněte na Cabin Zero. Vypadá dobře, jeho velikost přesně pasuje do rozměrů pro kabinová zavazadla v letadle a vypadá slušivě, což oceníte, pokud chcete na cestách alespoň trochu fešákovat 🙂

Kromě hlavního batohu doporučuju vzít s sebou i malý batůžek – pro případ, že se budete chtít vydat na průzkum města a nebudete s sebou chtít tahat veškeré své vybavení (což se velmi pravděpodobně stane). Hlavní batoh pak necháte na hotelu a vyrazíte pouze s minibatůžkem, do nějž se pohodlně vejde peněženka, pití, pas a případně i bunda na později. Já jsem sehnala například tenhle v Decathlonu, a to za sympatických 70 korun.

Co jsem si sbalila na měsíc v Peru?

Můj kompletní seznam oblečení do Peru (po cestě jsem samozřejmě musela něco sem tam přeprat 🙂 )

• Tílko z merino vlny
• Triko s krátkých rukávem z merino vlny
• Triko s dlouhým rukávem z merino vlny 🙂
• Flanelová košile
• Funkční, tenkou mikinu z Decathlonu
• Super funkční bundu z Decathlonu (kterou dnes doporučuju, kudy chodím – nejenže fakt zahřeje, navíc ji můžete složit do úplně miniaturní ruličky, která nezabírá místo v batohu! kouknout na ni můžete tady)
• Turistické legíny
• Volné kalhoty (do pralesa)
• Termolegíny a termotriko
• Plavky (do horkých pramenů)
• Trekové boty
• Žabky
• Zásoby spodního prádla a ponožek (počítejte nicméně s tím, že budete přepírat)
• Dlouhé šaty na fešákování po městě (není nutné 🙂 )
• Praktický čelenko-nákrčník

Kromě toho jsem si zabalila…

• Ručník
• Hygienické potřeby (šampon, suchý šampon, kartáček, pastu a vlhčené ubrouslky)
• Kindle (na dlouhé peruánské večery)
• Nabíječku na mobil
• Externí powerbanku
• Ibuprofen a antimalarika
• Pas 🙂 (doporučuju vzít s sebou i kopii, například vyfocenou v mobilu)
• Skladný minibatůžek do města
• Peněženku (hotovost jsem vybírala až na místě)

Co mi chybělo? 🙁

• Elastické obinadlo (které mi před cestou připadalo jako zbytečnost, když jsem si pak ale při sestupu v Andách vyvrkla kotník, rázem jsem mluvila jinak)

Mluvíte španělsky? Gratulujeme! My ne. A tak jsme do Jižní Ameriky vyrazili ozbrojeni jen základními frázemi z Duolinga. Nasbírali jsme přitom řadu tipů, jak se v Peru domluvit i bez španělštiny. A máme dobrou zprávu. Jde to! 🙂

Že se v Peru mluví španělsky, jsme si před svým tripem do Peru samozřejmě zjistili. A protože jsme zároveň s vysokou mírou sebereflexe zhodnotili, že je pro nás španělština naprostá španělská vesnice (a během pár týdnů to rozhodně nenapravíme), rozhodli jsme se zavřít oči, dát do toho trochu toho srdíčka a na nějakou jazykovou bariéru se zvysoka vykašlat. 

A tak jsme do Peru vyrazili ozbrojeni jen základními frázemi z Duolinga („yo necesito agua, por favor“) a také důvěrou, že alespoň základní anglické fráze ovládají lidé po celém světě, obzvlášť ti, co jsou zaměstnaní ve službách.

Spoiler alert: mýlili jsme se.

Zjištění č. 1: 

Anglicky se v Peru nedomluvíte téměř nikde – s řidičem Uberu, na recepci v hostelu a dokonce ani v mekáči na letišti.

Zjištění č. 2: 

Navzdory tomu trpí většina Peruánců neodolatelnou potřebou si s vámi povídat. 

Z toho, že čtěte tyto řádky, jste nejspíš pochopili, že jsme, navzdory jazykové bariéře, přežili. Jak? Tady je pár našich tipů, jak se v Peru domluvit, i pokud nemluvíte španělsky.

Jak přežít Peru bez španělštiny?

1. Naučte se základní fráze. 

Tedy pokud nechcete být největší trapák široko daleko. Fakt. Počítejte s tím, že naprostá většina turistů, kteří do Peru míří, jsou ze Severní Ameriky a španělštinu alespoň rámcově ovládají. Takže když už máte vypadat jako jediný trouba široko daleko, co neumí ani slovo španělsky, je vždycky lepší, když to, že jste jediný trouba široko daleko, co neumí ani slovo španělsky, dokážete říct španělsky. Místní si o vás sice budou myslet své, ale aspoň pochopí, že máte snahu. A snaha se cení.

2. Využijte Google Translator.

A přitom taková blbost, chtělo by se říct. Byl to ale Google Translator, kdo se stal naším největším peruánským kamarádem na cestách. Stačí vám mobil a internetové připojení. Kdykoliv potřebujete říct něco složitějšího než „Kde jsou, prosím, záchody?“, prostě jen otevřete Google Translator, naťukáte danou frázi nebo větu v angličtině, a Google ji automaticky přeloží do španělštiny. Tadááá! 

Mimochodem, překlad mezi angličtinou a španělštinou funguje mnohem lépe než překlad mezi češtinou a španělštinou. Proto, pokud můžete, „komunikujte“ se svým Google Translatorem v angličtině.

3. Chystáte-li se do hor nebo pralesa, najměte si anglicky mluvícího průvodce.

A nejen z jazykových důvodů. Peruánské hory a prales jsou zrádné a na vlastní pěst byste se do nich rozhodně pouštět neměli. Místní průvodci navíc obvykle, na rozdíl od zbytku obyvatelstva, mluví velmi obstojně anglicky, takže si konečně s někým popovídáte o místních strastech a slastech, hurá!

Malá perlička na závěr: v Peru se nacházejí i oblasti, kde vám dokonce ani španělština nebude stačit. Jde především o výše položené oblasti v Andách – místní tu žijí tradičním způsobem života, mluví kečuánsky, a přestože se španělštinu učí ve školách, zvládnou sotva pár vět. A protože jde obvykle o místa, kam ještě nedorazilo internetové připojení, budete se muset obejít i bez Google Translatoru. Ale nebojte, staré dobré „rukama nohama“ to jistí! 🙂

Měli jste za to, že se Peru levně prostě zvládnout nedá? My taky. A pak jsme mrkali. Štěstím a dojetím. Protože jsme se samozřejmě (jako už tolikrát) mýlili.

Na světě jsou místa, kde se za průměrný český plat zvládnete najíst, napít a ubytovat na několik měsíců dopředu. A pak jsou místa, kde tu samou částku chtě nechtě rozfrcáte během několika prvních dnů.

Vždycky jsme mysleli, že Peru coby jedna z turisticky nejzajímavějších zemí na světě patří spíš do druhé kategorie. A pak jsme byli (velmi příjemně) překvapení. Stačí se totiž držet několika základních pravidel a udržíte svůj rozpočet v Peru pod kontrolou.

Tipy, jak ušetřit při cestě do Peru 

1. Zapomeňte na cestovku

Vykašlete se na cestovku a jeďte do Peru na vlastní pěst. Ušetříte desetitisíce, a navíc si cestu sestavíte přesně podle svých přání a potřeb.

2. Levné letenky do Peru. Čím dřív, tím líp

Chcete-li na letenkách ušetřit, potřebujete vědět dvě věci. Čím dřív je začnete řešit, tím líp. A čím míň vám při tom záleží na termínu, tím levněji.

Obvyklá cena zpáteční letenky do Limy, hlavního města Peru, se pohybuje kolem 20 tisíc. Zlevněné letenky do Peru v akci vás ale mohou stát až o osm tisíc míň. Jediné, co k tomu potřebujete, je vědět, kde je hledat.

Zlevněné letenky (nejen) do Peru dnes nabízí řada serverů – těch, které hlídají akce u různých leteckých společností, a jakmile se objeví zajímavá nabídka, upozorní na tuto nabídku své čtenáře. Má to ovšem dvě nevýhody. Podobné akční letenky bývají obvykle rozebrané v řádu desítek minut, musíte tedy reagovat rychle. Navíc si nemůžete vybrat termín podle svého, naopak se termínově musíte přizpůsobit nabídce, kterou daná letecká společnost v rámci akce nabízí.

A jaké servery osobně doporučujeme? Skvělé zkušenosti máme s webem www.cestujlevne.com (nastavíte-li si hlídače, pošle vám dokonce upozornění na každou novou akci přímo do mailu), podobně funguje třeba i www.jaknaletenky.cz nebo www.levnocestovani.cz. 

3. Levné ubytování v Peru? Sláva hostelům!

Odpovězte si na tři otázky. Začíná pro vás skutečné ubytování až se čtyřmi hotelovými hvězdičkami? Toužíte po sprše s masážní hadicí, klimatizaci a denním úklidem pokoje? A jste ochotni si za to všechno náležitě zaplatit? Pokud jste třikrát odpověděli „ne“, mám pro vás skvělou zprávu. Jste ideální klient typického peruánského hostelu. 

Hostelů, přizpůsobených batůžkářům na míru, najdete v Peru skutečně nepočítaně: v Limě, v klasických turistických destinacích, jako je Cuzco nebo Arequipa, i v odlehlejších částech země. Luxus od nich sice čekat nemůžete (často dokonce ani soukromý pokoj ne), jejich personál ovšem obvykle bývá neuvěřitelně milý, a pokud se při vybírání svého hostelu budete řídit hodnocením předchozích návštěvníků, nemůžete šlápnout vedle. Cena za noc přitom nepřesáhne pár stovek (v klasickém hotelu se naopak může vyšplhat až do tisíců).

My osobně ubytování vždy hledáme na Bookingu. Kromě obrovské nabídky hotelů a hostelů v různých kategoriích tam najdete i fotky nebo hodnocení minulých návštěvníků, vždy tak víte, do čeho jdete. A nezapomeňte – stejně jako u letenek i tady platí, že čím dřív budete ubytování řešit, tím levněji vás vyjde. Populární hostely bývají vyprodané až několik měsíců dopředu!

4. Levné jídlo v Peru aneb „street food je kámoš“

Jíst musíme všichni. Jak se ale v Peru najíst a nekrást? Řešení má dvě slova: „pouliční jídlo“.

Zatímco v klasických turistických restauracích se běžná večeře s pitím vyšplhá na 50 soles za jednoho (cca 350 korun), pouliční jídlo vás vyjde až pětkrát levněji. (V jedné z vesnic v Sacred Valley jsme dokonce narazili na stánek, kde jsme se navečeřeli za sedm korun v přepočtu na osobu – no neberte to!) Peruánská kuchyně je navíc vynikající, a pokud ji ochutnáte v podání, v jakém ji znají místní – tedy například ve formě street food – už nikdy nebudete chtít jinak!

5. Doprava v Peru

Stejně jako u letenek, i tady platí nepřímá úměra: čím méně máte času, tím víc potřebujete peněz. A naopak. 

Mezi jednotlivými městy (Lima, Cuzco, Arequipa apod.) létají letadla a budou samozřejmě vaše první volba, pokud chcete ušetřit čas. Jak je to ale s penězi? Letenku seženete průměrně za 500 Kč, kupujte nejlépe u místního leteckého dopravce LATAM (nebudete platit za zprostředkování, počítejte ale s tím, že jejich objednávkový systém je ve španělštině). Že to není špatné, říkáte si? Máte pravdu. Chcete-li ale opravdu ušetřit, přepravujte se mezi městy spíš autobusem, cena bude až pětkrát nižší ( na cestě ovšem strávíte celý den).

A jak jsme s rozpočtem dopadli my? V Peru jsme s batohem na zádech strávili téměř měsíc, celková částka na jednoho se vyšplhala k 30 tisícům – včetně letenek, vstupu na Machu Picchu, návštěvy pralesa, treku po horách, ubytování, jídla, dopravy i nějakých těch suvenýrů z And. Už chápete, proč je lepší se při cestě do Peru vykašlat na cestovku? 🙂